Gepard dosahuje hmotnosti 35-75 kg, délka těla činí 110 až 150 cm, délka ocasu 70-90cm. Jeho výskyt byl v Africe a střední Asii až po Přední Indii. Na mnoha místech je však dnes vyhubený. V Africe je nejpočetnější v severní a jižní části jeho výskytu, poslední zbytky v Asii snad ještě žijí v Iráku a Afghánistánu. Je to typický obyvatel savan, stepí a polopouští. Samice mívá po 90-95 dnech březosti nejčastěji okolo3-5 mláďat, která se osamostatňují mezi jedním až druhým rokem života a dospívají ve dvou až třech letech. Gepard se postavou podobá chrtům, kořist loví štvaním. Při něm dokáže vyvinout rychlost přes 100 km v hodině. Nejprve se ke své kořisti přiblíží na krátkou vzdálenost, pak prudce vyrazí a pokud ji na několika stech metrech nedostihne tak lov končí. Jeho kořistí jsou menší druhy kopytníků, mláďata antilop, ale i menší druhy savců a ptáci. Jako jediná kočkovitá šelma nemá zatažitelné drápy. Kresba na těle je tvořena drobnými černými skvrnami, v jižní Africe se vyskytují gepardi kteří mají kresbu tvořenou podélnými nepravidelnými pruhy. Dříve se uvažovalo, že jde o jiný druh-geparda královského. Dnes je již zřejmé, že je to jen barevná odchylka. Na většině areálu se stavy gepardů výrazně snižují, v Asii je již téměř vyhubený.

"Létající" býložravci

Antilopa impala, většinou každý z nás už tyhle slova slyšel, ale jen málo z nás si dokáže přesně vybavit, jak tato antilopa vypadá a ještě menší počet lidí viděl tohle krásné zvíře v plné rychlosti a přirozeném pohybu. V podstatě se pro většinu lidí jedná o nezajímavé zvíře, ale pro člověka, který má rád přírodu anebo je fotograf, je impala velmi vhodným objektem. Tento druh středně velké antilopy má nádhernou a ladnou stavbu těla, které impale dává možnost dosahovat opravdu mimořádných fyzických výkonů. Impaly jsou na rozdíl od většiny jiných a přibližně stejně velkých antilop výjimečně nadané nejen k rychlému běhu, ale především k velice dlouhým a vysokým skokům.

Její tenké a dlouhé nohy jsou poháněny silnými a pružnými svaly především zadních končetin. Při mohutných a dlouhých skocích impala dokáže v určitém okamžiku mít přední i zadní nohy téměř v horizontální poloze. Její fyzická stavba a síla svalů jí umožňují skákat až 3 metry do výšky a 10 metrů do dálky. V zásobě má několik druhů těchto skoků, které přechází od hravých, při kterých se nepřestáváte divit, kde se v tak tenkých nohách bere taková odrazová síla, až k těm co mají zachraňovat život v případě útoku nějakého predátora. Takovéto výkony by málokdo čekal od zvířete této velikosti, které se navíc po většinu života projevuje jen poklidným spásáním různých druhů trav, přesto je pro impalu skok její druhou přirozeností. Různými druhy skoků dokáže vyjádřit svoji náladu a zvlášť mladí samci se takto rádi předvádějí. Každý milovník přírody, který uvidí tyto nádherné skoky připomínající létání, kdy antilopa dokáže ve vrcholu skoku jakoby zastavit, si přeje jedno, vidět tohle znovu.

Jak žijí impaly

Při cestování po afrických parcích a rezervacích na ni můžeme narazit prakticky kdekoli a v některých oblastech je běžně k vidění i mimo ně. Nepatří mezi silně ohrožené druhy a její stavy tak nejsou ve větší míře ovlivňovány ani lidmi. Místní lidé je sice občas loví, ale ani to nemá vliv na životaschopnost její populace. Impaly nejsou tak často vyhledávané ani mezi tzv. "lovci" trofejí, protože se neřadí mezi zvířata, která jsou považována za nebezpečná a ani její rohy nepatří ve zvířecí říši k největším a tak na ni tito "lovci" naštěstí zapomínají. Neměli by se totiž čím pochlubit a o tom je v podstatě celý tenhle "lov". Fotografie samců jsou jedním z důkazů.

Impala žije nejčastěji v trnitých akáciových savanách a galeriových lesích. Obvykle v blízkosti vody, která je pro ni důležitá. Rozšířená je téměř po celé východní Africe směrem na jih až po JAR, menší skupiny najdeme i na západě Afriky v Namibii a Angole.
Impala (Aepyceros melampus) je vědci dělena až do 4 poddruhů, na Aepyceros m. melapmus, Aepyceros m. suara, Aepyceros m. rendilis a jako poslední Aepyceros m. petersi, který je pravděpodobně nejznámější a v česku známý jako impala černočelá.

Impala je štíhlá a rychlá antilopa, řadíme ji do řádu sudokopytníků, podřádu přežvýkavých. To zjednodušeně znamená, že její žaludek se skládá z několika částí a zvíře má tu výhodu, že může na pastvě rychle sežrat větší množství potravy, někde v klidu ji pak přežvykovat a omezit tak dobu po kterou se pase na nezbytné minimum. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus.

Samci impal jsou větší a mají lyrovité rohy, které jsou vrubované a dlouhé téměř 1 metr. Srst je krátká a hladká a její zbarvení se pohybuje od pískově zlaté až po červenohnědou. Zvířata z různých lokalit mívají jiný odstín zbarvení srsti. Krk, hlava a hřbet jsou nejtmavší, na bocích má světlejší pruhy. Tmavě hnědé až černé pruhy jsou na stehnech, ocasu a špičkách uší. Má světlejší obličejovou masku než impala černočelá. Mezi rohy a čenichem má tmavý pruh, který není tak sytý jako u impaly černočelé a někdy dokonce chybí. Břicho je okrové až bílé.

Živí se spásáním různých druhů trav a bylin, okusuje i keře. Potřebuje pravidelně vodu a zdržuje se ráda v její blízkosti. Požírá i různé druhy semen a ovoce.
Impaly jsou aktivní většinou ve dne po rozbřesku a před setměním. Někdy se pasou i s jinými býložravci, ale jejich společnost přímo nevyhledávají. V období sucha se spojují do větších stád a zde je podle různých pozorování zajímavá další skutečnost. Jižní formy antilop se spojují do větších stád než východní populace, které jak se zdá, jsou i v období sucha více teritoriální. Žijí ve stádech 6 - 30 kusů zvířat. Mladí samci a neteritoriální samci tvoří mládenecké skupiny, které můžou mít i několik stovek zvířat. Teritoriální samec vyhání dospívající mladé samce ze svého stáda a hlídá si svoje samice, aby se náhodou někam nezatoulaly. Když se samice vzdálí je okamžitě připraven ji přivést zpátky jemným trkáním.
V době páření obsadí dospělí samci teritoria, která si hlídají. Označují si je pachovými žlázami, které mají umístěné na spodní části zadních nohou pod černými chomáčky chlupů. Samci mezi sebou o teritoria bojují. Při obraně svého teritoria používají řadu technik od řevu až po různé druhy postojů, kdy sokům naznačuje, že je ve výborné kondici a nemá cenu si s ním zahrávat. Těžká zranění při soubojích jsou vzácná.

"Král" bez koruny

Lev je často v knihách uváděn jako král a vládce zvířat, ale skutečnost je jiná. Zvířata naštěstí nemají potřebu kastovat jiné živočišné druhy a přidělovat jim pochybné vlastnosti, podle kterých by se měly chovat. Při bedlivém pozorování života lva zjistíte, že s králem má společné snad jen to nicnedělání. Při průchodu savanou mu velké druhy savců nedávají přednost a naopak jim lev často ustupuje z cesty. Dospělý lví samec je poměrně líné zvíře a jeho starostí je zajistit, aby hranice "jeho" království nepřekračovali jiní lvi. Království ovšem ve skutečnosti nepatří samcům, i když ho několik let ovládají. Ve skutečnosti jsou pravými majitelkami království lvice, které je dědí z pokolení na pokolení už tisíce let.

... i bez království

Každý kdo byl v Africe na safari, ví, že jedním z nejvyhledávanějších a nejčastěji fotografovaných zvířat je lev. Přitahuje nejvíc pozornosti a spousta lidí by asi byla zklamaná, kdyby ho na svém safari neviděla. Ve většině nejnavštěvovanějších afrických parků je lev také zcela běžně k vidění. Tento stav se už ale bohužel začíná měnit i tam, protoželvi začínají ubývat prudkým tempem. Není to ovšem záležitost pár posledních let, jak se momentálně v některých médiích píše. Je to jen důsledek ničivého lidského vlivu v Africe za posledních několik desetiletí, kde si toho nikdo z médií pravidelně nevšímal a najednou se "objevilo", že lvů v Africe nežije několik stovek tisíc, jak se mylně předpokládalo, ale pouhých cca 20 000. Tahle věc nemůže nikoho, kdo se zajímá o ochranu zvířat překvapit, protože podobný stav platí u většiny afrických zvířat již delší dobu.

Už zhruba před 20 roky mně pan Vágner říkával, že než dospěju, tak v Africe nebudou mimo parky žádná zvířata. Musím bohužel konstatovat, že se o mnoho nespletl. Nejsmutnější na tom je, že veřejnost žije v omylu a myslí si, že lvi a ostatní zvířata tak silně ohrožena nejsou. Přece vidí v televizi spoustu dokumentů, kde se ukazuje, jak zvířata žijí, jak si hrají, jak loví, ale už tam nezazní to, že příběh je většinou smyšlený a uměle sestříhaný tak, aby lidi zaujal a divák zároveň nepoznal, že je v záběru jiné zvíře. V podstatě se jedná o podvod na diváka. Už vůbec se tam nemluví o tom, že až na výjimky je vše točeno v chráněných parcích, takže člověk nemá šanci poznat, jak vypadá příroda mimo parky a rezervace. Tam je situace tragická a například Masai Mara ztratila cca 50-90% zvířat. Lvi jsou stříleni a tráveni lidmi proto, že jim ohrožují dobytek a také proto, že lidská populace postupně zabírá zbylé oblasti, kde ještě zvířata žijí volně a vytlačuje je tak ze svých původních teritorií. Lvi byli dříve rozšířeni skoro po celé Africe. Oblasti, které dříve obývali, jsou nyní rozdrobeny na malá území, ve kterých přežívají. Populace lvů i ostatních zvířat žijících mimo parky, je v porovnání s minulostí, až na pár čestných výjimek, mizivá.

Chovají se lvi špatně aneb lidožrouty z donucení? 

Lvi už od nepaměti občas zabíjí lidi a z některých jednotlivců se stali i slavní lidožrouti. Ve většině případů šlo ale o zvířata s různým handicapem, což se o dále popisovaných lvech říct nedá. Střety mezi lvy a lidmi jsou stále častější a v některých oblastech se stávají opravdovou noční můrou jak pro lvy, tak pro lidi. Nyní v mnoha částech Afriky není místo ani pro jednoho z těchto savců a tak se problémy opravdu vyhrocují do obludných rozměrů. Nedostatek přirozené kořisti, nemoci, pytláctví, populační exploze domorodého obyvatelstva, rozšiřování zemědělství a s tím spojená ztráta původního prostředí, ze lvů logicky dělá hladová zvířata. I člověk se v zoufalých podmínkách uchyluje k zoufalým činům a lvi nejsou výjimkou. Pro většinu z nás je nemyslitelné, abychom snědli hmyz nebo pavouka, ale pokud budeme umírat hlady, s radostí sníme třeba i žábu. Některé lví smečky se tak začaly specializovat na lov lidí a způsob jakým člověka loví, je hrozivý a vskutku jakoby vypadl ze scénáře hororového filmu.

Když se role obrátí...

Lvi jako sociálně žijící šelmy a vrcholoví predátoři jsou inteligentní a musí se naučit znát a předvídat chování svojí kořisti. Sledováním chování a zvyků lidí se naučili, kdy a jak je nejvhodnější zaútočit. Tito lvi úmyslně loví lidi, protože člověk je pro ně většinou jediná a zároveň nejsnáze dostupná potrava. Na druhou stranu je nutné říct, že tohle chování se týká pouze několika málo území a několika smeček v celé Africe a rozhodně není pro lvy běžné. Je jen dobré si uvědomit, že i zvířata umí přemýšlet a vytěžit z dané situace maximum. V určitých oblastech tak počty lidských obětí přesahují číslovku 50/rok. Jenže když se na věc podíváme z druhé strany tak zjistíme, že člověk zabil za pár posledních desetiletí několik set tisíc lvů a tak toto číslo rázem ztrácí na síle. Někteří z vědců i ochránců přírody si myslí, že tohle chování je "odvetou" za to, jak lidé lvy pronásledují. Tahle reakce na lidské chování, kdy člověk zvířata pronásleduje a zabíjí a zvířata se proti tomu vědomě brání, je známá u slonů a nebylo by tak velkým překvapením, pokud by lvi jednali ze stejných pohnutek.

Lvi jsou geniální stratégové

Je úžasné vidět, jak vysoce se rozvinula spolupráce smečky při lovu zejména větší nebo nebezpečné kořisti. Lvi používají rozdílnou loveckou taktiku, která se liší podle spousty detailů, mezi které se řadí například druh kořisti, počet lovících lvů, ale hlavně naučené chování, které mladší získávají od starších a zkušenějších členů smečky. Proto je zcela běžné, že lvi z různých částí Afriky loví odlišné druhy zvířat, i když se v jejich teritoriích vyskytuje stejná kořist. Rozdíly v lovecké technice jdou tak daleko, že smečky, žijící od sebe vzdálené jen několik desítek kilometrů, které běžně loví například buvoly, je loví zcela jiným způsobem. Na tomto příkladu je opět jasně vidět, že lvi jsou inteligentní zvířata, která umí využít zkušenosti získané učením a v případě potřeby dále tyto schopnosti rozvíjet a přizpůsobovat.